Šílený med – shrnutí

Šílený med – shrnutí

Danny Zuckerbrot

Anotace

Nejčastěji se lidé domnívají, že s medem jsou spjaté mytické vlastnosti kvůli jeho zjevným vlastnostem: je to jeden z mála přírodních sladidel, včely jej jakoby z ničeho záhadně získávají, atd. Mohou ale být i další důvody, proč je med středobodem různých náboženství, pověstí a mýtů. Existuje druh medu, jež může obsahovat velice silně omamné látky. Tvrdíme, že je možné, že „Šílený med“ patří do skupiny speciálních látek, u nichž nacházíme přímou spojitost se vznikem ranných náboženství.

Úvod a úhel pohledu

Zjištění, že med – stejně jako včely, který jej produkují – hrají v mytologiích a náboženství celého světa roli stojící za povšimnutí, nebylo překvapením. Co může být zajímavějšího, než hmyz předvádějící podivnou alchymii přeměňujíc pyl a nektar v med? Tito strážci pro mnohé jediného známého přírodního sladidla jsou rovněž důležitým pojítkem mezi nebem a zemí. A med není jediným produktem včel. Podle pověstí aby tato ozbrojená stvoření zvýšila účinnost vlastního jedu, vstřebávají z rostlin jedovaté látky. Nejsou to snad sami bohové hodující na sladce medové ambrózii, nepijí snad právě bohové medovinu s vodou či medové víno? V mnohých náboženstvích je třeba svá přání sdělit nejprve včelám a až posléze komukoliv dalšímu.
Jde snad v mystice okolo včel o něco více, než o alegorii včelího chování a o med? V této studii docházíme k důkazům, že důvodem pro všudypřítomnost a důležitost včel a jejich produktů v mytologiích a náboženstvích není pouhá alegorie, ale rovněž to, že může působit na vědomí. Není pochyb o tom, že alespoň v určitých obdobích je zájem o med založen více než na jeho důležitosti coby potraviny a sladidla, na mimořádných vlastnostech medu, na medu coby léku, medu coby alegorii pro pojítko mezi různými úrovněmi, či medu coby přírodního produktu alchymie.
Dojde-li na vlastnosti medu působící na vědomí, zřejmá bude jejich spojitost s historicky důležitými omamnými látkami, jakými jsou medové víno a medovina. Méně studovaný je fakt, že za velice specifických okolností, mohou být v medu obsaženy psychoaktivní látky (/může med být psychofarmakologickým činidlem). Rovněž se zaměříme na možná propojení tohoto konkrétního typu medu se stromem vavřínu a Pythónem v Delfách. Hlavní úlohou této monografie je shromáždit a shrnout informace, jež jsou klíčové k porozumění užívání této látky v historii, zdroje a mechanismy této látky a její účinky a působení.
Tato monografie je prvním pokusem o shrnutí informací o Melo Chlrorinu – o takzvaném Toxickém nebo Šíleném medu. Pokusili jsem se poukázat na několik zásadních otázek o této látce. Za prve jaký typ látky to je. Za druhé jakým způsobem je nebo byla užívána. Za třetí, jak tato látka funguje. A poslední otázkou, kterou se zde zabývat nebudeme, je světová produkce a užívání rostlinných látek zvyšujících úroveň vědomí, mezi nimiž je i Melo Chlorin.

Shrnutí

Existuje druh medu, který je nazýván množstvím zavádějících jmen, mezi nimiž je Meli maenomenon (Šílený med), Toxický med, Deli bal a Meli chloron. Existuje také Miraculum melis (zázračným medem, podle Plininých (Pliny) příběhů pocházející z Kréty), o kterém se také budeme zajímat, kvůli jeho určitým psychoaktivním vlastnostem / jelikož má určité psychoaktivní vlastnosti. Omamné vlastnosti včelího medu jsou výsledkem nashromážděného nektaru určitých rostlin v určitých klimatických a sezóních podmínkách. V zemědelských zpravodajích a v lékařské literatuře jsou dohledatelné záznamy případů otrav na celém světě (především pak z oblasti kolem Černého moře) způsobených šíleným medem. Nejznámější jsou však případy z odkazů ze starověké řecké literatury. Toxiny v medu se v těch nejznámějších případech vyskytují poté, co včely produkující jej sosaly nektar určitého druhu Rododendronu (Rododendron pontikum).
Zvláštní vlastnosti tohotu medu jsou způsobeny látkami, které jsou přítomné již v rostlině. Včely sosající nektary
sice tyto látky koncentrují, ale neprodukují je. Což bylo ozřejmeno případem ve Skotsku, kde si muž z ruky olíznul nektar Rododendronu a téměř okamžitě se u něj vyskytla řada příznaků, mezi nimiž byla ztráta rovnováhy a neschopnost stát. Příznaky po několika hodinách odezněly (Cooper MR, Johnson AW, 1991). Roli včel při získávání – spíše než tvorbě či produkci – můžeme jednoduše porozumět, vezmeme-li v úvahu to, že během sběru pilu a nektaru z květiny včela odstraní více než 80% vody, čímž koncentruje veškeré toxické phytochemikálie přítomné v rostlině. Jsou také známy další případy (viz. strana 10), kde působí druhý hmyz coby prostředník mezi rostlinou a včelou.
Otrava Šíleným medem je často nazývána otravou Rododendronem, intoxikací Šíleným medem, nebo otravou Grayanotoxinem a je přičítán Grayanotoxinu (dříve znám jako Andromedotoxin, Acetyldromedol a Rhodotoxin). Popisy fyzických příznaků způsobených toxiny v Šíleném medu lze nalézt snadno, není však překvapující, že popisy vnitřních stavů jsou přesné méně. Odkazy směřují k euforii, bláznění, brnění, závratÍm, točícímu se světlu, vidinám tunelu, atd, ale přesnosti jsou mizivé / detaily jsou minimální.
Někteří mají za to, že podle klasických zdrojů byl tento med načervenalé barvy a starověké popisy mů přiřazují hořkou či kyselinou (acid) chuť. Jiní s těmito popisy nesouhlasí a říkají, že byl nerozpoznatelný od medu dobrého, nebo že dokonce jedna sklenice medu mohla obsahovat jak med dobrý tak toxický. Podotýkali, že včely Rododendrony a rostliny mu příbuzné míjejí, pokud se v okolí vyskytují i rostliny s vyšším obsahem cukru. Nicméně jelikož Rododendron kvere brzy z jara, stává se, že je v určité oblasti dominantní flórou. Pokud tedy budou Rododendrony jediné dostupné květenství, med bude pravděpodobně toxický – a to přesněji během jara. Zdá se, že nejpodezřelejším intoxikantem je ten med, jehož obsah vody nebyl doposud včelami snížen a nebyl zatím uzavřen, jinými slovy je to med nepřipravený, neboli „Zelený“. Jak se později dozvíme, důležitost této myšlenky o „Zeleném medu“ se prokáže. O Rododendrunu – zdroji Meli chrlorinu – se předkládá, že o něm bylo ve starověku smýšleno coby o vavřínu, což je pravděpodobně jedním z důležitých detailů, jelikož by to vrhlo nové světo na důležitost vavřínu v těchto kulturách a v proroctvích. Rovněž by tím pádem bylo užívání tohoto medu spjato s Delfami, kde je popisován Pythoness/Pythón, jak žvýká lístky vavřínu nebo vdechuje jejich dým.
Vysvětlením na otázku proč tato látka a její účinky je spojována především s oblastmi na tureckém břehu Černého moře, i když je k nalezení po celém světě, může být tradiční předpojatost na akademických půdách. Což rovněž přineslo název Pontický med – podle oblasti Pontus na území bývalého Trapezunzského císařství na břehu Černého moře u východního Turecka. Tento fakt však neznamená – jak uvidíme – že by výskyt nebo záměrné užívání této látky bylo omezeno na tyto oblasti. Dozvíme se o oblastech zeměpisně vzdálených a přitom s úžíváním této látky spjatých.
Jsou i další rostliny, které mohou být zdrojem pro toxický med. Mezi ně patří: Kalmia latifolia, (calico bush …) Vavřín horský čili spoonwood ze severu Spojených států, a rovněž příbuzný druh jako je Vavřín ovčí (kalmia angustifilia). Nektar z Novo Zélandského keře wharangi, Melicope ternata, Mexické a Maďarské rostliny Datura, Maďarského květenství Belladonna – Henbane (Hyocamus niger), Serjania lethalis z Brazílie a Gelsemium sempervirens z amerického jihozápadu. V Jižní Americe se vyskytují různé zdroje, mezi nimiž je Rivea corymbosa (viz. strana 10).
V pobřežních oblastech Černého moře se tento druh medu tradičně používá dodnes. Pro doktory této oblasti jsou příznaky otravy šíleným medem poměrně známy a ošetřování lidí záměrně či nezáměrně poživších jej pro ně není neobvyklou záležitostí. Dokonce v předešlých letech byly v této oblasti dokladovány případy otravy Šíleným medem. Ne ve všech případech však jde o nehodu či o pokus dostat se do nálady. Toxický med je součástí místního tradičního bylinkového lékařství a je považován
za lék na různé choroby. Kromě toho, že je znám kvůli tomu, že navozuje stav eufórie, je také předepisován na žaludeční vředy a říká se, že pomáhá na zažívání a má afrodiziakální účinky. (Biberoglu, Komsuoglu, 1988)
Tento med byl v Turecku znám pod jménem Deli bal a vyrábělo se z něho i medové víno nebo se přidával do alkoholických nápůjů pro zvýšení jejich účinků. Nicméně dokázat tvrzení některých expertů, že do 19. století bylo každým rokem odvezeno do Evropy 25 tun šíleného medu (Meli fou), se ukázalo být složité. Ve stejném období se zdá, že na východě Spojených států probíhala komerční produkce určitého typu medového vína získávaného z toxického medu z Vavřínu horského.

Hrubý překlad 1.0
Český překlad z anglického jazyka
Překlad: Hynek Opolecký, říjen 2011
Anglický originál: Mad Honey